Bezdomovec, já a peníze

Minulý týden jsem měl možnost udělat dobrý skutek a dát peníze bezdomovcům. Ovšem patřím k lidem, kteří peníze nedávají. No dobře, snažím se stát si za svým, ale samozřejmě to několikrát nevyšlo. Hlavní důvod proč nedávám peníze je ten, že si myslím, že většině těmhle lidem ty peníze nepomůžou.

Znáte to, spoustu z nich vidíte s nějakým čůčem, no dobře tak s krabičákem povalovat se v parcích a u zastávek. Tak proč bych jim sakra měl dávat nějaké peníze?

Myslím, že je mezi námi hodně lidí, kteří by druhým v nouzi rádi pomohli, možná je to tím, že kdyby byli ve stejné situaci tak by byli rádi, kdyby jim taky někdo pomohl.

No jo, ale víte jak to je? Těžko pomůžete někomu, kdo vlastně pomoc nechce. Stačí mu totiž 15 Kč na krabičák. V takovémhle případě i kdybyste ho zasypali zlatem, tak za chvíli bude opět na ulici. Tohle je o tom vnitřním světě a na tom musíme pracovat.

Tak co s nimi? Peníze jim nedám, protože to nevyřeší žádný jejich problém a nejvíc mi vadí, že ty peníze budou využity špatně. Já nechci, aby moje dary byli využívány špatně.

Řekl jsem „Jestli to chcete na jídlo, tak já vám ho koupím“.

Bezdomovec souhlasil a tak jsem se vydal do nejbližší Billy a něco jim koupil. Tohle mě napadlo, už před nějakou dobou, ale dostal jsem se k tomu až teď a tak jsem byl zvědavý, jaké to bude.

Bylo to pro mě mnohem lepší, než kdybych jim dal peníze. To bych se skoro okamžitě po nárazu mince o jejich špinavou dlaň začal proklínat, že jsem zase tak vyměkl a dal jsem peníze někomu, kdo si za ně určitě koupí krabičák a bude dál hnít na dně společnosti.

Měl jsem tedy pod kontrolou co s těmi penězi bude, jak budou využity a pocit z toho byl mnohonásobně lepší. Jasně, že jsem si místo toho mohl koupit jídlo pro sebe. Jenže v životě by člověk měl nejen brát, ale hlavně dávat.

Jak je to s tím dáváním a braním v životě?

Myslím, že když někomu dáme něco co ho potěší, udělám mu to radost nebo mu to pomůže, tak i my z toho máme dobrý pocit. Souvisí to totiž s jednou z šesti potřeb člověka. Přesněji s potřebou významu a možná i přispěním.

Pro většinu z nás je důležité cítit se významní, jedineční, potřební a právě díky dávání více než kolik očekáváme nazpět tento pocit získáme.

Zvykli jsme si ovšem za všechno něco očekávat nazpět a vyměňovat to buď za peníze nebo za protislužby. Neumíme tak ani dávat ani přijímat.

Při dávání myslíme na to, jak vůči nám má druhá strana dluh a očekáváme něco nazpět. A naopak při přijímání zase vnímáme to, že máme dluh vůči tomu kdo nás obdaroval.

Můžete si toho všimnout například, když vám někdo pochválí oblečení, tak máme nutkání mu taky něco pochválit nebo to shodíme něčím jako, „No to je taková stará košile, ani se mi moc nelíbí.“

Zaměřte se tento týden na pozorování těchto situací jak u sebe tak u ostatních. Jak vám jde přijímání a dávání a jak to jde ostatním lidem?

Trénujte přijímání a dávání.

Autor

Jakub Vlček

Píšu tento blog, protože vás tím mohu obohatit o moje zkušenosti (kladné i záporné) z oblasti investování do sebe, do svého rozvoje a do svého života. Už jsem něco přečetl, slyšel a vyzkoušel a tak si myslím, že je načase část těch informací předávat dál. Nezapomeňte, že to jsou jen informace a bez AKCE nemají na váš život vliv.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *