Den #316-322 – Ottawa

V práci jsme si museli vzít povinně dovolenou a tak jsem se rozhodl, že pojedu do Ottawy. Nejdřív jsem váhal jestli nejet i do Montrealu na pár dní, ale nakonec jsem se rozhodl, že Ottawa bude stačit.

V pondělí dopoledne mi jel autobus z downtownu 11:30 a přijet do Kanaty, pár minut od Ottawy, měl v 16:15. Bohužel to nebyl žlutej, takže žádná pěkná stevardka na mě nečekala a ani žádná televize.

Co musím ocenit je, že tam bylo dost místa na nohy a protože v tu dobu jelo dost málo lidí, měl jsem obě sedačky pro sebe. Na cestě zpět jsem takové štěstí neměl.

Po cestě jsme měli jednu zastávku u takového jako motorestu. A celou cestu jsem si vlastně jenom četl. Přede mnou seděla nějaká mladá Němka a ta se rozhodla, že není lepší způsob než celou cestu s někým telefonovat.

Přijeli jsme načas a ještě než autobus zastavil, už jsem viděl známou, která mě měla vyzvednout. To nejdůležitější přišlo, když jsem si po příjezdu sundaval kabát. Sáhnu na kapsu, kde mám vždycky telefon a on tam není. To už jsem věděl, že je něco špatně, ale stejně jsem zkontroloval všechny kapsy jak u kabátu tak u tašky.

Nikde nic, jako bych telefon nikdy neměl. Jediná možnost byla, že jsem telefon nechal v autobuse. Výborný začátek. Nikdy jsem telefon neztratil a teď ho nechám na sedačce v autobuse. Nevím co se se mnou děje… asi už stárnu.

Prvně jsem tedy zavolal na svůj telefon, jestli ho někdo zvedne a domluvíme se, jak mi ho předají nebo něco. Telefon, ale nikdo nezvedal, tak jsme našli číslo na tu firmu s kterou jsem tam jel a zavolal na zákaznickou linku. Po pár minutách, čekání a mačkání čísel, mi bylo vysvětleno, že když něco najdou, tak to je na ztrátách a nálezech, takže mě tam přepojí a mám jim tam nechat vzkaz.

Vzkaz doručen i s telefonním číslem kam se mají ozvat jestli ho najdou.

V průběhu čekání mě napadlo, se podívat na polohu toho telefonu, protože mě Google stále sleduje a ukládá, každý můj krok, mělo by být vidět kde je.

Telefon byl v tu dobu na autobusovém nádraží a vzhledem k tomu, že se na něj dalo dovolat a přitom se sám nevydal na průzkum města. Věřil jsem tomu, že je přeci jen na těch ztrátách a nálezech. Po pár hodinách nám zavolali, že nějaký telefon mají. Rychlá identifikace vedla k tomu potvrzení, že se jedná o můj telefon.

Druhý den jsme se tedy vydali na prvním místě pro telefon a potom okolo parlamentu do mincovny.

2017-01-17 10.47.12

Mincovnu musím doporučit, kde jinde uvidíte tolik peněz pohromadě. A kde si můžete potěžkat zlatou cihlu?

2017-01-17 11.46.30

Šála mi pěkně ladila v barvou cihly, ale byla tak těžká, že by mi protrhla kapsu, takže jsem ji tam musel nechat. Hodnota asi 750 000$ a váha něco okolo 12 kg.

Kromě toho nás tam taky provedly a ukázali celý proces výroby mincí. Tady se vyrábějí investiční a sběratelské mince. V mincovně ve Winnipegu se vyrábějí oběhové mince a vyrobí jich asi 12 mil za den. Nebo takové nějaké šílené číslo.

Hodně zajímavé je, že jen 40% produkce je pro Kanadu a 60% pro jiné země. Vyráběli mince i pro Českou republiku. Nevím jestli ještě vyrábějí nebo to bylo někdy na začátku osamocení ČR, kdy jsme ještě neměli technologii pro svojí vlastní produkci.

A druhý den jsem musel využít možnosti jít si zabruslit. Alespoň nějaký zimní sport tu musím vyzkoušet a lyžování je tu na levačku, takže zbyly ty brusle.

Městem protéká Rideau kanál, který se přes zimu nechává zamrznout a je otevřen pro veřejnost. Nic se za to neplatí, pokud máte brusle, jinak si je můžete půjčit za $20 na 2 hodiny. Celková délka je 7,8 km a trasa vede přes jezero Dow.

Samozřejmě jsem věděl, že jet až na konec a zpět je trochu na hranici mých sil, ale vzhledem k tomu jak lehce jsem překonal první kilometr, tak mi to nedalo a musel jsem jet až na konec. Akorát jsem si to zkrátil u toho jezera, které jsem přeskočil a vzal to rovnou na konec.

2017-01-18 12.07.42

Po každém asi tak kilometru byla zastávka, kde si člověk mohl dát svařák nebo čaj s rumem. No dobře to tady asi nemají nebo jsem to nikde neviděl, ale rozhodně si tam můžete koupit nějakou kávu a párek v rohlíku.

2017-01-18 12.10.22 2017-01-18 12.10.09 2017-01-18 12.47.33

Po cestě zpět už jsem toho začínal mít trochu dost, ale nedalo se nic dělat, pro boty jsem dojet musel.

A to bylo více méně vše, co jsem v Ottawě dělal a co jsem tam viděl.

Kromě pár dobře strávených dnů se poštěstilo i ohledně víz. Ve středu mě konečně pozvali, abych vyplnil a poslal žádost o vízum. Hned po návratu jsem tedy šel do práce, abych zařídil poslání nabídky práce na imigrační, přes jejich portál.

Zbývá vyřítit moje papíry s tím, že ten nejhorší je výpis z rejstříku trestů, pro který musím na Český konzulát. Potom jen vyplnit nějaké informace o mě a všechno odeslat.

Příští týden tedy snad budu mít vše vyřízené a poslané. Potom budu muset počkat než mi to potvrdí.

Autor

Jakub Vlček

Píšu tento blog, protože vás tím mohu obohatit o moje zkušenosti (kladné i záporné) z oblasti investování do sebe, do svého rozvoje a do svého života. Už jsem něco přečetl, slyšel a vyzkoušel a tak si myslím, že je načase část těch informací předávat dál. Nezapomeňte, že to jsou jen informace a bez AKCE nemají na váš život vliv.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *